Svoboda moderního světa
V dnešním světe, hlavně teda západním, má lidstvo spoustu možností výběru toho jak žít. Můžeme říct, že v posledním období už nevládne mainstreamový názor tak výrazně jako tomu bylo před nějakou dobou. Člověk má na výběr možnosti ve všech oblastech svého života. Nevládne neomezeně žádny panovník nebo instituce, která by nám přikazovala jak žít, myslet, nebo konat. Máme svobodu vyznání, slova, myšlení.
Člověk se může svobodně rozhodnout, jestli bude žít v civilizaci nebo na úplné samotě. Jestli bude myslet ekologicky nebo nikoliv a bude se starat jenom o svůj vlastní blahobyt. Může se rozhodnout, jestli bude využívat všemožné technologické vymoženosti nebo se vrátí zpátky do přírody. Může se rozhodnout, jestli bude vyznávat nějaké náboženství a když ano, tak si může svobodně vybrat jakékoliv. Sám se rozhoduje, jaké budou jeho politické názory, jestli se bude o politiku vůbec zajímat nebo ne.
Člověk může prostě v dnešním západním světě být skutečně svobodnou bytostí. Je tomu, ale ve skutečnosti tak? Nepodléhá člověk velkému nátlaku společnosti? Není to společnost sama, která tvoří určité požadavky, které musí člověk splnit, aby byl dostatečně uznávanou bytostí? Co nás všechny nutí tyhle požadavky splňovat? Touha být braný, respektovaný, uznávaný, úspěšný?
Existuje jakási všeobecná představa, která říká, že úspěšný homo sapiens sapiens moderní má vystudovanou aspoň jednu vysokú školu, vlastní minimálně byt, ideálně dům, má tři děti, jednoho psa a hypermoderní auto? Tak co nás nutí nebýt spokojení, pokud to nemáme?
Existuje jiná všeobecná představa, která říká, že úspěšný homo sapiens sapiens ekologický má hliněný nebo dřevený dům, filtr na vodu považuje za samozřejmost i když žije v panenské přírodě, nebo se strání všeho moderního, používá jenom svíčky a všeho co má v sobě elektromagnet se strání jako čert kříže?
Možná jestvuje, ale co nás nutí všechny tyhle představy splňovat podle toho do jaké škatulky samy sebe zařazujeme ?
Nic zvenku! Jen my samy. Jsme svobodné bytosti, a proto buďme spokojení s tím co máme, tam kde jsme.
Autor: Redakce PŽ
Bohužel zde nejsou žádné komentáře.